Historie

 

Počátky basketbalu

Začátky basketbalu v Lomnici nad Popelkou se pojily s touhou lomnických Sokolů po kolektivních sportech a soutěživosti, a to již na začátku 30. let minulého století. Velkou měrou tomu napomohl i nový velký sál Sokolovny, a tak se basketbal zařadil do náplně sokolského cvičení mužů i žen. I přesto, že se nejprve hrál spíše doplňkově a rekreačně, našel své zastánce a propagátory, mezi které se řadila pětice: P. Kodejška, V. Štěpán, A. Effenberger, S. Dlouhá a V. Novotná. Ze vzpomínek pamětníků víme, že se první utkání, a to žen, uskutečnilo již v roce 1932.

Další rozvoj hry přišel s novou generací v letech 1938 až 1941. V tomto období bylo sehráno celkem sedm utkání s bilancí tří vítězství a čtyř porážek. Družstvo mužů tvořili zejména studenti V. Štěpán, L. Dvořák, I. Matoušek, J. Cerman, M. Krejcar, K. Arlet, V. Forbelský, Z. Šorf a další. Zajímavostí zůstává, že poslední zápas byl sehrán 13. dubna 1941 dopoledne, ale už odpoledne téhož dne byla Sokolovna německými úřady uzavřena

Vznik klubu

Návrat basketbalu nastává ještě během druhé světové války, v roce 1944 se v Lomnici konal kurz trenérů Českomoravského svazu odbíjené a košíkové. Následně Okresní hejtmanství v Semilech povolilo otevření Sokolovny pro basketbalové soutěže. Lomnický basketbal se schoval pod křídla místního Sportovního klubu a už v sezoně 1944/1945 bylo sehráno několik utkání mužů i žen. Družstvo žen tvořila S. Bláhová, M. Křížová, S. Dlouhá, B. Bláhová, M. Krejcarová či I. Sahánková. O rok se později se začaly formovat i dorostenecké a žákovské týmy.

Po skončení války vstupují basketbalisté jako první sportovní oddíl pod obnovený Sokol. Již v létě byl v Lomnici uspořádán turnaj a od podzimu se rozběhly první poválečné soutěže. Družstvo mužů tvořili pánové Štěpán, Vaistauer, Ševců, Zuzánek, Krejcar, Petr, Salaba, Kubát, Borůvka, Kodejška a další. O rok později se v Lomnici n. Pop. uskutečnilo první mezinárodní utkání s družstvy mužů a žen AZS Varšava.

Nejúspěšnější období

V této době se také pomalu začalo formovat družstvo žen, které pak v roce 1949 vyhrálo krajský přebor a po třech následných kvalifikacích v Praze, Hradci Králové a Brně postoupilo do I. ligy. Ženský tým vedl trenér J. Zuzánek, hráčkami byly: M. Krejcarová, N. Hlinková, V. Kočová, V. Jandová, M. Fejfarová, B. Sůvová, A. Podzimková, V. Plívová, R. Veselá, později také M. Havlová, V. Bělonohá a posila ze Sokola Praha I H. Ramešová. První liga žen se tak stala nejvyšší metou, na kterou lomnický basketbal ve své historii dosáhl. Prvoligové utkání navštěvovalo v Sokolovně i 600 diváků! V následujícím roce však byla v rámci reorganizace I. liga zrušena a lomnické ženy byly přeřazeny do celostátního přeboru.

Na začátku padesátých let se oddíl začal upevňovat i organizačně, neboť řada starších hráčů se začala věnovat funkcionářské, trenérské i rozhodcovské činnosti. Po zrušení Sokola přešel klub v roce 1952 pod hlavičku TJ Jiskra Lomnice nad Popelkou. Nadále se dařilo ženskému týmu, kterému se přidalo několik mladších hráček: Linková, Drbohlavová, Jarošová, Grusová, Beránková, Směšná, Háková, Dolenská nebo Brožová. V té době se stala Míla Havlová-Drbová i členkou reprezentace a startovala v utkání ČFR-Čína. V dalších 5 letech pokračovalo ženské družstvo ve II. lize, kde končívalo na 2. nebo 3. místě. Ve dvou ročnících dokonce muselo „bojovat“, aby do I. ligy nepostoupilo. Omlazena byla i mužská část, kde k Ing. J. Drbovi a M. Vaistauerovi nastoupili mladí: L. Klen, M. Maček, J. Kaplan, L. Kadlec, L. Mikule, M. Dědek, K. Kraus, J. Dlouhý, J. Vlk a P. Kozák. V padesátých letech bylo v Lomnici sehráno i devět mezinárodních utkání.

Ústup z příček nejvyšších

V sezoně 1959/1960 ženský tým sestoupil z II. ligy a oddíl stál před hráčskou i funkcionářskou krizí. Předsednické taktovky se ujal Josef Kozák a pod jeho vedením se začalo dařit především mládeži. V polovině šedesátých let se oddíl, s cílem posílit svůj rozpočet, podílel i na mimosportovní aktivitě, zajišťoval taneční kurzy a z loutkového sálu vytvořil ubytovnu pro účastníky letních soustředění. Družstvo mužů tvořili Vaistauer, Dědek, Kaplan, Vlk, Kola, Fingr, Máka, Cerman, Zelinka, Vojtíšek, Velda, Soukup ad., u žen to byly Hájková, Vojtíšková, Vintrová, Vlková, Máková, Jandová nebo Václavíková. V roce 1968 se v sokolovně konaly mezinárodní zápasy s muži a ženami z nizozemského klubu Flashs Hertongenbosch, ženy podlehly 38:46, muži naopak zvítězili 69:60.

V roce 1970 se do čela klubu dostal Ing. Josef Šubrt. Zrodil se „minibasket“, jehož trenéry se stali J. Vojtíšek a J. Dlouhý. Starší dorostenky pod vedením J. Kozáka vyhrály třikrát během sedmi let krajský přebor. Dalším družstvům se v krajských soutěžích dařilo střídavě, i přesto že Lomnice n. Pop. nebyla zařazena do systému tréninkových středisek mládeže, jako např. Hradec Králové, Pardubice či Jičín. Pomocí byla iniciativa základní školy, díky níž bylo zřízeno školní středisko basketbalu. Žáci 8. a 9. tříd hráli školní ligu a lomnická ZDŠ následně skončila v národním finále škol v Kroměříži na 2. místě.

V krajském přeboru si pod vedením Ing. Jaroslava Čížka, který později přebral i funkci předsedy oddílu, nejlépe vedli dorostenci, kteří se pohybovali vždy na medailových pozicích. V soutěžích mužů a žen se objevily také nové tváře z řad odchovanců – L. Polan, M. Němec, P. Velda, V. Brixi, Z. Fajfer, P. Brusák, J. Grof, mezi ženami Novotná, Šormová, Brendlová, Angyalová, sestry Drbovy, Kopecká a další.

V sezoně 1986/1987 přišel poslední velký úspěch lomnického basketbalu. Pod vedením manželů Veldových se podařilo dorostenkám postoupit do ligové soutěže. Jejich soupeřkami byla družstva: Spartak Hradec Králové, NHKG Ostrava, VŠTJ Olomouc, Spartak Blansko, ŽĎAS Žďár n. S., Spartak Pelhřimov a Meteor Praha. Lomnická děvčata skončila na 7. místě. Do týmu patřily Malá, Patková, M. Menšíková, Hlavová, J. Menšíková, Vojtíšková, Krausová, Mařasová, Svobodová, Mašková a Horníková.

Počátek konce

V roce 1990 se rozpadá TJ Lomnice nad Popelkou na několik samostatných subjektů. Basketbal se stal součástí obnoveného Sokola. Bohužel se změnami v devadesátých letech se lomnická košíková začala pomalu rozpadat. Ubývala družstva i lidé starající se o chod klubu včetně trenérů, rozhodčích a dalších funkcionářů.

Družstva mužů i žen hrála jen s přispěním posil z Jičína. Družstvo úspěšných dorostenek z let 1990 a 1991, kterým se dařilo získat medailová umístění v krajském přeboru, se rozpadlo a v dalších letech už tyto věkové kategorie oddíl nedokázal obsadit. V polovině let devadesátých se ještě dařilo žákyním pod vedením J. Cermanové a D. Polacha, špatné výsledky neměli ani žáci a minižáci.

Když se splnil sen mnoha generací při otevření nové sportovní haly v roce 2002, lomnický basketbal už pomalu začal skomírat. Pokračovala pouze družstva žáků a žákyň. Ta skončila svoje působení v roce 2005. S koncem těchto týmů se rozpadlo i vedení oddílu. V následujícím roce ještě lomničtí senioři skončili na domácím turnaji druzí.

To bylo na dlouhou dobu poslední představení basketbalu v Lomnici nad Popelkou. Klub zaniknul, ale lidé spjatí s basketbalem věřili, že nikoli navždy. Doufali, že jen spí a čeká, až ho nějaká nová basketbalová generace opět probudí k životu…

(Zdroj: Lomnice nad Popelkou, historie lomnického sportu, 2014)